Všude dobře, v Čechách nejlíp
Foto: www.umelecke.fotogalerie.cz
Pepa:
Jasně, že v Čechách je nejlíp. Ale jenom proto, že tam jsou lidi, se kterýma je mi nejlíp. A taky se tam bez problémů s každým domluvím. Teda s většinou z nich. Jenom kdyby se u nás tak nekradlo. Než se pořádně ohlídneš, oberou tě všichni – kdejakej přičmoudlej pobuda, frajírek v kvádru za sto litrů, společník ve tvé vlastní firmě a dokonce i stát. Ten ovšem nejvíc.
Je to asi taková naše národní nátura. Kdysi platilo známé „Co Čech, to muzikant.“ Dovedete si představit tohle úsloví v tomhle duchu aktualizovat? (Jsme v Čechách, takže žádný facelift ani upgrade!). I když, Dánové na tom s tím svým úslovím taky nejsou zrovna nejlíp... (A tím nemyslím zrovna to, že „chlastá jako Dán“.)
Můj nejstarší brácha tvrdí, že v Čechách se neukradnou akorát dvě věci – žhavý železo a řídký hovno. Pak se vždycky zamyslí a dodá – u toho železa bych si ale stejně nebyl tak jistej.
No, a na co vlastně máme být my, Češi, hrdí? Na české pivo – v anglickém vlastnictví? Na česká auta – made in Germany? Na zlatý český ručičky – ve službách globálního výrobce nejrůznějších komponentů? Než ty naše ručičky zadavatele omrzí a vybere si radši ručičky jiné, ke kterým patří i šikmá očička?
Připadá mi ta naše česká kotlina tak nějak připozatuchlá, jak by asi řekl pan Werich. Takže lepší je na to nemyslet. I vlastenectví se musí čas od času pomoct. Zkrátka doma je doma a tam je nejlíp.
Ještě že pánbíček vynalezl sny. Člověk si pak v noci může všechno, co se mu nelíbí, pěkně poupravit. A na co normálně „nedosáhne“, pěkně v klídku přivlastnit. Ale já osobně mám stejně nejradši sny erotický. Takže Maru, kdyby ses náhodou probudila ráno celá rozlámaná, tak se tomu nediv...
Maruška:
Milý Jozífku, vzhledem k tvému věku se vůbec nedivím, že jsem se rozlámaná neprobudila. Naopak jsem se vyspala moc dobře a zdál se mi krásný sen. O zemi, kde zítra sice neznamená včera, ale kde stále má smysl vzhlížet k nějakému zítra a přitom se tu dá opřít o nějaké včera. Zdál se mi sen o zemi, kde žije vzdělaný národ, který chodí víc do divadla než do hospody, který ví, že peníze nejsou všechno, který miluje umění a není mu jedno, v jakém žije životním prostředí. Ne, není to náhoda, že tenhle můj sen připomíná slavný proslov Martina Luthera Kinga (ačkoliv on to viděl oproti mně ještě dost černě), protože tenhle můj sen je optimistickou vírou v to, že všechno, co je mezi námi shnilé, můžeme změnit. A začít bychom měli právě u té hrdosti.
Že nemáme být na co hrdí? Však ono když se chce, vždycky se něco najde, co třeba na humor, kulturu, na spoustu našich vědců, kteří jsou uznáváni víc ve světě než u nás. Možná ale být hrdí neumíme. Nebo nechceme. Těžko se ovšem budeme mít dobře, dokud v sobě tu hrdost nevzkřísíme. Budeme dál vzhlížet ke kontům vyvolené stovky Američanů a opíjet svůj žal pivem, budeme dál závidět a poukazovat na to, že jinde se mají líp. Ale kde vlastně bereme tu jistotu, že se tak opravdu mají? Čím se to vlastně měří? Penězi? Počtem přátel? Delším životem? Pocitem spokojenosti? Národní hrdostí?
Myslím, že ke svým snům bychom neměli utíkat jako do místa, kam se schováme, když nám není dobře. Naše sny by nám měly být motorem, který nás popožene dál. Zádrhel je pouze v tom vysněném cíli. Dokud si budeme vysnívat tučná konta, nebudeme mít ani důvod, proč bychom na sebe měli být hrdí.
Milan Prokš
Bolest neutopíš
Skutečné příběhy přitahují čtenáře nejvíc, snad proto, že je lepší se jim vyhnout a jen o nich číst, než je skutečně na vlastní kůži prožít. Zavřete knihu, vydechnete, ale to mrazení kdesi uvnitř zůstává po nějaký čas s vámi...
Milan Prokš
Bezva knížky pro děti
Všichni moc dobře víme, co naše děti baví nejvíc - hrát si. Pořád dokola... Co je naopak nebaví vůbec - číst, nebo se dokonce učit...
Milan Prokš
Kráska přichází
Egypt, faraoni, starověk... Z téhle doby si ve své chabé paměti dokážu vykřesat opravdu pouze pár vědomostí, nabytých kdysi v dost nudných hodinách dějepisu na základní škole.
Milan Prokš
Oběšenci jdou s námi
Až s vámi chřipka flákne na pár dnů do postele, tak, jak se to stalo minulý týden mně, a nebudete mít náladu na nic složitého, doporučuji sáhnout po tenké knížce Oběšenci jdou s nám.
Milan Prokš
Víš, Kláro...
Letní povídka pro Víkend MF DNES: Víš, Kláro, kluci to maj vážně těžší. Holka si vždycky prostě jenom vybere, ale my musíme furt na něco čekat.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Britská učitelka spala s žáky, s jedním otěhotněla. U soudu přiznala „chyby“
O chybách a zničeném snu nyní u soudu v Manchesteru vypráví britská učitelka, kterou policie viní...
Fica by mohl zastoupit Kaliňák, slovenské zákony ale nemyslí na všechno
Slovenského premiéra Roberta Fica, který při středečním pokusu o atentát utrpěl vážná poranění, ve...
Fico je nadále ve vážném stavu, oznámil Kaliňák. Operace trvala pět hodin
Aktualizujeme Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl ve...
Tragická eskalace, Fico k polarizaci a nenávisti přispěl, píší v Německu
Německá média si kladou otázku, co stálo za středečním střeleckým útokem na slovenského premiéra...
Hostovi se nelíbil výběr hudby, na oslavě vytáhl nůž a zaútočil na ženu
V Kralovicích na Plzeňsku se minulý týden zvrtla narozeninová oslava. Jeden z mužů tam kvůli výběru...
Inspektor/ka – oblast vigilance zdravotnických prostředků
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1039x