Tak tohle je konec? Bez orgasmu?

24. 11. 2010 9:00:00
Jako správný Renatin protiklad (http://sindelarova.blog.idnes.cz) jsem jako obvykle dal na její doporučení a tak se stalo, že jsem právě před chvilkou taky dočetl 163. stránku knihy s provokativním názvem Ženy s krátkými nehty. Co je na tom názvu, řeknete si nejspíš, proboha provokativního? Dobře – přidám ještě jméno autora: Josef „Pepson“ Snětivý. Jako bych vás znovu slyšel – no a? Tak kde je ta provokativnost? Dělej, sem s ní!

Jestli vás nedráždí už tyhle dva atributy (uvozovky sice naznačují, že „Pepson“ musí být pseudonym, ale nechcete mi snad tvrdit, že Snětivý se může někdo jmenovat i ve skutečnosti?), zkuste si tuhle poměrně útlou knihu přečíst také. Vsadím se, že pak už mi dáte zapravdu.

Na pozadí nápadně remarquovského příběhu pražského Donchuana Martina Lipavského (slepenec muzikanta, spisovatele, příležitostného alkoholika a neodolatelného rozsévače s rychle se měnícími procentuálními podíly zmíněných poloh) nechává autor rozehrát poměrně jednoduchou a rádoby napínavou mafiánskou zápletku. Proč ne, když po Praze se může prohánět v dnešní době i hlavní hrdina Mission Imposible tři až kdovíkolik. Je škoda, že tenhle knižní příběh se místy maličko zadrhává a na té již zmíněné 163. (poslední) stránce se čtenář trochu zmateně rozhlédne v nevyřčené otázce: Tak tohle je konec? Bez orgasmu?

I přes tohle všechno vám ale tuto knihu vřele doporučuji – Josef „Pepson“ Snětivý je totiž mistrem nejen metafor a překvapivých a vtipných přirovnání, ale dokonce i výstižných novotvarů. Najdete je snad v každém odstavci tohoto jeho dílka a věřím, že se při jejich nalézání stejně jako já báječně pobavíte a pomyslného literárního vyvrcholení si snad taky užijete. Abych ale jenom neteoretizoval, tady jen namátkou malá ochutnávka:

...Dagmara vypila svůj pohár rozkoše včera v noci a na nový nemá chuť. Jdu pěšky přes Olšanské náměstí, Žižkovský vysílač na mě lhostejně shlíží a ten můj nemá, kam by se ukryl...

...Vinohradské večery jsou plné šikmých stínů, žíhaných světly aut marně hledajících, kde přespat v přeplněných ulicích...

...Nějak se mi dnes nechce domů, a tak výjimečně zajdu do hospody poblíž domova. Dřív, hlavně po rozvodu, jsem v podobných zařízeních téměř bydlel a málem se ze mě stal všepíč a lihumil...

Renata ve svém hodnocení téhle knihy říká: Trochu dráždivě působí na ženskou duši nerozluštitelnost Martinovy povahy, neboť ten se i přes svou sexuální rozháranost hlásí k citové stálosti. A já na závěr dodávám: Taky, pánové, v tomhle jejím tvrzení cítíte tu nespravedlivost ženského nazírání? Copak tyhle dva mužské duševní stavy musejí jít proti sobě?

Ale i když si každé pohlaví příběh popisovaný v téhle knize Josefa „Pepsona“ Snětivého nejspíš vyloží po svém, určitě stojí za to si Ženy s krátkými nehty přečíst. Příjemné zábavy, dráždivé erotiky a vtipně propracovaných slovních spojení a hříček je tu dost pro všechny.

Autor: Milan Prokš | středa 24.11.2010 9:00 | karma článku: 8.45 | přečteno: 1805x

Další články blogera

Milan Prokš

Kráska přichází

Egypt, faraoni, starověk... Z téhle doby si ve své chabé paměti dokážu vykřesat opravdu pouze pár vědomostí, nabytých kdysi v dost nudných hodinách dějepisu na základní škole.

20.10.2018 v 17:37 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 264 | Diskuse

Milan Prokš

Oběšenci jdou s námi

Až s vámi chřipka flákne na pár dnů do postele, tak, jak se to stalo minulý týden mně, a nebudete mít náladu na nic složitého, doporučuji sáhnout po tenké knížce Oběšenci jdou s nám.

1.2.2018 v 9:28 | Karma článku: 8.01 | Přečteno: 246 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Marie Jandová

Zlehčování, či znevažování činu Jana Palacha, je plodem malosti a zbabělosti

A nejspíše i hlouposti, protože jen hloupí lidé odsuzují to, co nejsou schopni, nebo ochotni pochopit. Je příznačné, že nejvíce těchto lidí se rekrutuje z řad příznivců prezidenta Zemana, premiéra Babiše a – jak jinak – komunistů.

18.1.2019 v 8:10 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 308 | Diskuse

Tadeáš Firla

Kde jsou čínští křesťané?

V novém roce máme nové starosti a péči o sebe. Zdá se, že podobně jako syrské sirotky, tak i čínské křesťany přikryl sníh a odvál vítr. Jen zdánlivě. Ptáte se, kde jsou? Chceme je tady? Taky nás ohrožují? Zde je odpověď

18.1.2019 v 2:21 | Karma článku: 11.31 | Přečteno: 234 | Diskuse

Lenka Klímková

Šátková realita

„#SvobodnáVŠátku“ (#FreeInHijab). Nová kampaň twitterového účtu Světového dne hidžábu se tak nějak nepovedla...

17.1.2019 v 22:38 | Karma článku: 34.08 | Přečteno: 732 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Posvátné místo“ od Barbary Woodové

Přeneseme se do luxusní čtvrti v Los Angeles, kde je po velkém zemětřesení objevena jeskyně se záhadnou malbou a pozůstatky dva tisíce let starými. Ty odkrývá archeoložka Erica a na její práci dohlíží její nepřítel, advokát Jared.

17.1.2019 v 20:20 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 91 | Diskuse

Vladimír Havránek

Co říkáte na to, že Hrad se dlouhodobě snaží ovlivnit justici pane Čermáku?

Za to asi nemůže pražská kavárna, lepšoidi či křiklouni na ulicích. Bylo u nás již hodně prezidentů, ale v posledních letech si žádný nedovolil to, co současná hradní partička. Reaguji zde, neboť jako jeden z mála odmítáte diskusi

17.1.2019 v 19:26 | Karma článku: 29.17 | Přečteno: 684 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1123

Podařilo se mi napsat knihu. Vlastně jsem napsal jen půlku knihy. Tu druhou psala spisovatelka Renata Šindelářová. A obě půlky dohromady vytvořily román. Román psaný střídavě z pohledu muže a ženy. Dali jsme mu jméno PROTIKLADY. Hlavní hrdinové? Možná už tušíte - Maruška a Pepa.

Najdete na iDNES.cz