Tak tohle je konec? Bez orgasmu?

24. 11. 2010 9:00:00
Jako správný Renatin protiklad (http://sindelarova.blog.idnes.cz) jsem jako obvykle dal na její doporučení a tak se stalo, že jsem právě před chvilkou taky dočetl 163. stránku knihy s provokativním názvem Ženy s krátkými nehty. Co je na tom názvu, řeknete si nejspíš, proboha provokativního? Dobře – přidám ještě jméno autora: Josef „Pepson“ Snětivý. Jako bych vás znovu slyšel – no a? Tak kde je ta provokativnost? Dělej, sem s ní!

Jestli vás nedráždí už tyhle dva atributy (uvozovky sice naznačují, že „Pepson“ musí být pseudonym, ale nechcete mi snad tvrdit, že Snětivý se může někdo jmenovat i ve skutečnosti?), zkuste si tuhle poměrně útlou knihu přečíst také. Vsadím se, že pak už mi dáte zapravdu.

Na pozadí nápadně remarquovského příběhu pražského Donchuana Martina Lipavského (slepenec muzikanta, spisovatele, příležitostného alkoholika a neodolatelného rozsévače s rychle se měnícími procentuálními podíly zmíněných poloh) nechává autor rozehrát poměrně jednoduchou a rádoby napínavou mafiánskou zápletku. Proč ne, když po Praze se může prohánět v dnešní době i hlavní hrdina Mission Imposible tři až kdovíkolik. Je škoda, že tenhle knižní příběh se místy maličko zadrhává a na té již zmíněné 163. (poslední) stránce se čtenář trochu zmateně rozhlédne v nevyřčené otázce: Tak tohle je konec? Bez orgasmu?

I přes tohle všechno vám ale tuto knihu vřele doporučuji – Josef „Pepson“ Snětivý je totiž mistrem nejen metafor a překvapivých a vtipných přirovnání, ale dokonce i výstižných novotvarů. Najdete je snad v každém odstavci tohoto jeho dílka a věřím, že se při jejich nalézání stejně jako já báječně pobavíte a pomyslného literárního vyvrcholení si snad taky užijete. Abych ale jenom neteoretizoval, tady jen namátkou malá ochutnávka:

...Dagmara vypila svůj pohár rozkoše včera v noci a na nový nemá chuť. Jdu pěšky přes Olšanské náměstí, Žižkovský vysílač na mě lhostejně shlíží a ten můj nemá, kam by se ukryl...

...Vinohradské večery jsou plné šikmých stínů, žíhaných světly aut marně hledajících, kde přespat v přeplněných ulicích...

...Nějak se mi dnes nechce domů, a tak výjimečně zajdu do hospody poblíž domova. Dřív, hlavně po rozvodu, jsem v podobných zařízeních téměř bydlel a málem se ze mě stal všepíč a lihumil...

Renata ve svém hodnocení téhle knihy říká: Trochu dráždivě působí na ženskou duši nerozluštitelnost Martinovy povahy, neboť ten se i přes svou sexuální rozháranost hlásí k citové stálosti. A já na závěr dodávám: Taky, pánové, v tomhle jejím tvrzení cítíte tu nespravedlivost ženského nazírání? Copak tyhle dva mužské duševní stavy musejí jít proti sobě?

Ale i když si každé pohlaví příběh popisovaný v téhle knize Josefa „Pepsona“ Snětivého nejspíš vyloží po svém, určitě stojí za to si Ženy s krátkými nehty přečíst. Příjemné zábavy, dráždivé erotiky a vtipně propracovaných slovních spojení a hříček je tu dost pro všechny.

Autor: Milan Prokš | středa 24.11.2010 9:00 | karma článku: 8.45 | přečteno: 1805x

Další články blogera

Milan Prokš

Kráska přichází

Egypt, faraoni, starověk... Z téhle doby si ve své chabé paměti dokážu vykřesat opravdu pouze pár vědomostí, nabytých kdysi v dost nudných hodinách dějepisu na základní škole.

20.10.2018 v 17:37 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 270 | Diskuse

Milan Prokš

Oběšenci jdou s námi

Až s vámi chřipka flákne na pár dnů do postele, tak, jak se to stalo minulý týden mně, a nebudete mít náladu na nic složitého, doporučuji sáhnout po tenké knížce Oběšenci jdou s nám.

1.2.2018 v 9:28 | Karma článku: 8.01 | Přečteno: 248 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Češi stříleli do Čechů, smutné výročí 21. srpna 1969

Byl to velký rozdíl proti minulému roku, kdy nás okupoval Sovětský svaz a Češi se Slováky se bouřili proti okupaci své země. Tentokrát připomínku této tragédie českých dějin brutálně potlačily domácí ozbrojené složky.

21.8.2019 v 18:03 | Karma článku: 19.22 | Přečteno: 273 | Diskuse

Karel Trčálek

21. srpen 1969, den věčné hanby československých (českých) komunistů

V roce 1968 dělal Sovětský svaz jen to, co jako imperialistická říše, udělat musel. 21. srpen 1969 je den mnohem tragičtější než 21. srpen 1968

21.8.2019 v 17:31 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 129 | Diskuse

Marek Trizuljak

Šok, smutek, bolest (srpen 1968)

Kdo ještě snad měl nějaké zbytky iluzí o "ruském přátelství" a o jejich "dobrých úmyslech", navždy je ztratil.

21.8.2019 v 17:11 | Karma článku: 12.87 | Přečteno: 153 | Diskuse

Karel Ábelovský

Srpnové slunce - aneb "Pamatuj"

... jsou události, které je potřeba si připomínat a jsou události, ne které není radno nikdy zapomenout. Dnes uplynulo půl století právě od jedné takové události a zdá se, že přesto, že ne všichni zapomněli, mnozí se chovají jako

21.8.2019 v 16:21 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 121 | Diskuse

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – ničivý požár, do něhož sám náš národ přilil olej…

Asi ještě hodně roků bude toto datum připomínat den, kdy se někdo cizí pokusil zlomit náš národ. Hodně roků, než zapomeneme. Zapomeneme stejně, jako někteří zapomněli za pouhý jeden rok...

21.8.2019 v 13:47 | Karma článku: 30.67 | Přečteno: 1351 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1124

Podařilo se mi napsat knihu. Vlastně jsem napsal jen půlku knihy. Tu druhou psala spisovatelka Renata Šindelářová. A obě půlky dohromady vytvořily román. Román psaný střídavě z pohledu muže a ženy. Dali jsme mu jméno PROTIKLADY. Hlavní hrdinové? Možná už tušíte - Maruška a Pepa.

Najdete na iDNES.cz