Středa 12. srpna 2020, svátek má Klára
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 12. srpna 2020 Klára

Tak tohle je konec? Bez orgasmu?

24. 11. 2010 9:00:00
Jako správný Renatin protiklad (http://sindelarova.blog.idnes.cz) jsem jako obvykle dal na její doporučení a tak se stalo, že jsem právě před chvilkou taky dočetl 163. stránku knihy s provokativním názvem Ženy s krátkými nehty. Co je na tom názvu, řeknete si nejspíš, proboha provokativního? Dobře – přidám ještě jméno autora: Josef „Pepson“ Snětivý. Jako bych vás znovu slyšel – no a? Tak kde je ta provokativnost? Dělej, sem s ní!

Jestli vás nedráždí už tyhle dva atributy (uvozovky sice naznačují, že „Pepson“ musí být pseudonym, ale nechcete mi snad tvrdit, že Snětivý se může někdo jmenovat i ve skutečnosti?), zkuste si tuhle poměrně útlou knihu přečíst také. Vsadím se, že pak už mi dáte zapravdu.

Na pozadí nápadně remarquovského příběhu pražského Donchuana Martina Lipavského (slepenec muzikanta, spisovatele, příležitostného alkoholika a neodolatelného rozsévače s rychle se měnícími procentuálními podíly zmíněných poloh) nechává autor rozehrát poměrně jednoduchou a rádoby napínavou mafiánskou zápletku. Proč ne, když po Praze se může prohánět v dnešní době i hlavní hrdina Mission Imposible tři až kdovíkolik. Je škoda, že tenhle knižní příběh se místy maličko zadrhává a na té již zmíněné 163. (poslední) stránce se čtenář trochu zmateně rozhlédne v nevyřčené otázce: Tak tohle je konec? Bez orgasmu?

I přes tohle všechno vám ale tuto knihu vřele doporučuji – Josef „Pepson“ Snětivý je totiž mistrem nejen metafor a překvapivých a vtipných přirovnání, ale dokonce i výstižných novotvarů. Najdete je snad v každém odstavci tohoto jeho dílka a věřím, že se při jejich nalézání stejně jako já báječně pobavíte a pomyslného literárního vyvrcholení si snad taky užijete. Abych ale jenom neteoretizoval, tady jen namátkou malá ochutnávka:

...Dagmara vypila svůj pohár rozkoše včera v noci a na nový nemá chuť. Jdu pěšky přes Olšanské náměstí, Žižkovský vysílač na mě lhostejně shlíží a ten můj nemá, kam by se ukryl...

...Vinohradské večery jsou plné šikmých stínů, žíhaných světly aut marně hledajících, kde přespat v přeplněných ulicích...

...Nějak se mi dnes nechce domů, a tak výjimečně zajdu do hospody poblíž domova. Dřív, hlavně po rozvodu, jsem v podobných zařízeních téměř bydlel a málem se ze mě stal všepíč a lihumil...

Renata ve svém hodnocení téhle knihy říká: Trochu dráždivě působí na ženskou duši nerozluštitelnost Martinovy povahy, neboť ten se i přes svou sexuální rozháranost hlásí k citové stálosti. A já na závěr dodávám: Taky, pánové, v tomhle jejím tvrzení cítíte tu nespravedlivost ženského nazírání? Copak tyhle dva mužské duševní stavy musejí jít proti sobě?

Ale i když si každé pohlaví příběh popisovaný v téhle knize Josefa „Pepsona“ Snětivého nejspíš vyloží po svém, určitě stojí za to si Ženy s krátkými nehty přečíst. Příjemné zábavy, dráždivé erotiky a vtipně propracovaných slovních spojení a hříček je tu dost pro všechny.

Autor: Milan Prokš | středa 24.11.2010 9:00 | karma článku: 8.45 | přečteno: 1805x

Další články blogera

Milan Prokš

Kráska přichází

Egypt, faraoni, starověk... Z téhle doby si ve své chabé paměti dokážu vykřesat opravdu pouze pár vědomostí, nabytých kdysi v dost nudných hodinách dějepisu na základní škole.

20.10.2018 v 17:37 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 278 | Diskuse

Milan Prokš

Oběšenci jdou s námi

Až s vámi chřipka flákne na pár dnů do postele, tak, jak se to stalo minulý týden mně, a nebudete mít náladu na nic složitého, doporučuji sáhnout po tenké knížce Oběšenci jdou s nám.

1.2.2018 v 9:28 | Karma článku: 8.01 | Přečteno: 250 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vašek Vašák

Taxmeni 50 let

Původně hráli něco mezi bluegrassem a folkem, pak moderní i military country. Od okamžiku, kdy se sešli poprvé, uplynulo padesát let!

12.8.2020 v 8:55 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 91 |

Marek Síbrt

Měděnec: UNESCO po česku. Promarněná příležitost a výhled na ruiny

Kdo byl první? Vejce, nebo slepice? Turista, nebo infrastruktura? Jak od kaple na Mědníku shlížíte na vybrakované skelety Dolu Měděnec. A vlastníci? Zajímavá firma. Ne, že ne. Ona vlastně skoro neexistuje. Kapitál? Celých 20 tisíc

12.8.2020 v 8:12 | Karma článku: 8.85 | Přečteno: 199 | Diskuse

Lumír Vitha

Neberte nám koronu! Co si bez ní počneme?

My máme prázdniny - ó, my se máme! Co by za ně dal takový koronavirus! Celé smečky hunterů s dřívky omotanými vatou jsou mu každodenně (tedy kromě víkendů) v patách a nedopřejí mu oddechu...

12.8.2020 v 7:11 | Karma článku: 22.24 | Přečteno: 412 | Diskuse

Michal Konečný

Ovce a vlci

Když jsem byl o dost mladší, smířil jsem se se skutečností, že v Česku nejsou žádní vlci. Poslední byl na našem území zastřelen na Šumavě, prý 2. prosince 1874 v polesí Lipka u Vimperka. Na Slovensku i potom sem tam nějaký byl.

12.8.2020 v 6:52 | Karma článku: 8.30 | Přečteno: 228 | Diskuse

Otto Kamm

Kapitola LXXI. - Chudinky naše děti, hladová budoucnost a obnošené tepláčky...

(vysvětlení pro pana Jiřího Fogela, kteréhož názoru si vážím)Chápu oprávněné obavy českých a moravských rodičů ze zadlužené budoucnosti, obzvlášť když se starají o jedináčka.

12.8.2020 v 1:10 | Karma článku: 14.54 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1125

Podařilo se mi napsat knihu. Vlastně jsem napsal jen půlku knihy. Tu druhou psala spisovatelka Renata Šindelářová. A obě půlky dohromady vytvořily román. Román psaný střídavě z pohledu muže a ženy. Dali jsme mu jméno PROTIKLADY. Hlavní hrdinové? Možná už tušíte - Maruška a Pepa.