Víš, Kláro...

Letní povídka pro Víkend MF DNES:       Víš, Kláro, kluci to maj vážně těžší. Holka si vždycky prostě jenom vybere, ale my musíme furt na něco čekat.

Už si ani nevzpomenu, kdy sem si to u tebe posral poprvý. Ale vlastně jo, dyť je to jasný, tenkrát na tý taneční zábavě. Moc ti to seklo, vážně, no a mě nenapadlo nic jinýho, než do sebe u baru  nalejt co nejvíc vodvahy k tomu, abych po tobě konečně vyjel. No, to se vážně povedlo, fakt že jo. Zeblil sem pak tou našetřenou vodvahou půlku parketu a ňáký namakaný frajeři mě vyšoupli ven na mráz.

Ale ani když tohle neklaplo, nepustil sem tě ze svýho zaměřovače. Věř mi. Jinak bych se přece nesnažil skoro každý ráno  v tak narvaným autobusu protlačit až k tobě. Vzpomínáš, ne? Co na tom, že ses vždycky tvářila jak Ronaldo na sparťanským trávníku. Já sem věděl, že sem s tebou a že to tak má bejt.

Však sme si vo tom pak kolikrát povídali, ne, když tě ten tvůj tehdejší Othello začal tahat zrovna do naší klubový putyky. Byl sem teda pěkně namíchnutej, jak se tam po tobě vozil, ale já dokážu bejt i trpělivej. Když mi vo něco vážně de.

Nebo jak sem se tě zastal, když do tebe lil toho panáka a tys už nechtěla. Máš pravdu, možná sem se tě moch zastat víc, ale mělo to cenu, abych zase jen dostal do držky? Dyť von s tim pak už stejně přestal sám vod sebe, ne?

Druhej zásadní průser asi byl, že sem ti tenkrát všechno vyklopil. Nebylas na to připravená, to se rozumí, a že v pivu je pravda, to je taky kec. Měl sem to v hlavě už dávno sesumírovaný, ale jazyk se mi kurevsky motal, a taky mi přišlo lepší vybalit to před tebou pěkně na rovinu. Jo, na férovku, che, jak říká dycky Čárlí. A ten to musí vědět, když se učil skoro dva roky na doktora.

Že už tě dávno miluju, že sem do tebe celej prdlej a takový ty další řeči a že bych s tebou chtěl mít děcko. Vyvalila si voči a normálně si zdrhla. Něco je blbě? Na tuhle  tvou odpověď čekám dodneška.

Pak sme se ňákej čas totálně míjeli. Nejspíš to bylo tim, že sem začal fest kalit s klucima z práce – Čárlí, Kejťák a Burák, fakt bezva kámoši. Je na ně spoleh a mimo to taky vyznávaj Spartu. A to je pro mě moc důležitý, bejt v životě nějak zařazenej. Správně zařazenej. Mít prostě ten svůj život ňák naplněnej.

No a co já vim, tak tys to tenkrát zrovna táhla s tim zrzavým vekslákem, co věčně věků chodil v černý kůži a s černejma brejlema na ksichtě. Jako promiň, ale takovej zmrd je teda vážně pod tvojí úroveň. Cos na něm kromě prachů mohla vidět, to teda nevim. Ale mlátit tě neměl, to si teda fakt moch vodpustit. Jak někdo šáhne na holku, je to podle mě magor. Taky když sem se to prvně dověděl, přines to Burák do hospody, jako když ve mně bouchnou saze. Rozhod sem se, že ho příležitostně najdu a poučim ho vo základech slušnýho chování.

Moch já vědět, že chodí už třetím rokem na karate? Eště že se mnou zrovna byli voba mý kámoši, Čárlí ho sejmul zezadu a já s Burákem sme mu jich pár pěknejch natáhli přes hubu. Pak sem mu kleknul na krk a řek sem mu, že ho s tebou už nikdy nechci vidět a  ať se ti vyhejbá velkým vobloukem. Takhle rozumně vysvětlený sem to viděl v jednom americkým filmu.

A pak sem tě konečně potkal, po dlouhý době sem s tebou dokonce moch mluvit. Svět kolem nás je plnej nespravedlnosti, protože nadávat si mi vopravdu nemusela. A že toho buzika nagelovanýho miluješ, si mi teda taky říkat nemusela. Nakrk sem se, tak se teda klidně nech třískat, když se ti to líbí.

Ale mně se to nelíbilo. Když se teda nechtěl vyhejbat tobě, mně se teda vyhejbat měl. No, máš pravdu, že mu Čárlí to rameno asi zrovna nemusel hned vykloubit, ale von říkal, že nechtěl. Neměl se ten zrzek tak cukat a machrovat na nás. Serem mu na ňákej černej pás, ať se na něm de radši voběsit do lesa.

Benga byly docela dobrý, takový chápavý. Dokonce sme vod nich dostali na strážnici cígo.  Ale co je to platný, když Čárlí vyfasoval ve finále u soudu podmínku. Dva na dva. Kvůli takovýmu negramotovi?

Pak sem tě zahlíd v parku na Hlaváku. Že už ňákej čas smažíš, to sem fakt netušil. To sem byl já, kdo ti sebral toho špeka, moc sem tě chtěl tamvodsuď vytáhnout. Hned a co nejdál, když sem tam tak viděl ty zechcaný zrůdy, co se válely kolem po trávníku. Kláro, tohle fakt ne...

Matka brečela a fotr se moch posrat, když sem tě dotáh domu. Neni mi štrnáct, ne, tak co je jim do mý návštěvy. Já se jim taky nemotám do těch jejich zvadlejch kámošů, když se u nás paří do rána. Sem k nim přece tolerantní, tak co se voni montujou do mě?

Trochu mi vadilo, žes byla sjetá. Původně sem si naše první společný šukání představoval jinak. Čárlí se mi vobčas směje, že sem poslední romantik v tomhle zasraným městě, ale ze supermarketu, v akci všechno za půlku. Von to tak určitě nemyslí.

Ale i tak to bylo docela fajn. Je to bezva pocit mít svojí vlastní holku. A eště ke všemu takovou, co po ní jedu vodjakživa.

Kam si druhej den zmizela, je mi záhadou. Měl sem podezření, že za to může fotr, ale dušoval se, že ne. Jestli kecá, tak ať si mě nepřeje. Do svýho života si kecat nenechám. Ani vod vlastního fotra. Slávisty pojebanýho.

Trvalo to tři měsíce. Nebo tak ňák? Najednou ses zase vobjevila v autobuse. Vlastně sem na

tebe chtěl bejt nasranej, ale měl sem z toho, že tě vidim, takovou radost, že bych ti prominul i dybys najednou začala fandit Baníku.

Proč tě ta ženská pustila sednout, mi došlo až za chvíli. Ty vole, fakt si v tom! Umim si kurva spočítat, že dvě a dvě sou štyry. Matka bude zas bulet a fotr se z toho zase posere, ale my dva asi budem mít mimino! Čárlí určitě pronese něco vo tom, že si jednou vrznu a hned je z toho fakan, ale von to tak vážně nemyslí. Je to bezva kámoš a je na něj spoleh.

Už je to tak, tak kdes do prdele takovou dobu byla? Proč ses mi bála přijít na voči? Dyť já už kolik let po ničem jinym netoužim!

Plakát s Ujfalušim pude do háje a místo něj tam pověsim krtečka. A do kouta pod něj příde postýlka. Postarám se vo tě, neboj. Budu dřít jak hovado, a kluci pochopěj, že už mám jako jiný zájmy. Ty vole, z mýho děckýho pokoje bude zase děckej pokoj!

Hele, asi ti bylo hned jasný, že jako táta u porodu bych tam byl naprosto zbytečnej. Stačí kapka krve a už ležim. Takže radši budu dělat to, co umim. To, čim tomu dítěti nejvíc prospěju. Takže sme to s klucima řádně zapili, jako aby malej byl hodně zdravej, než vás teda pustěj domu.

Čárlí mi asi dost závidí, protože se do mě furt strefuje. Jesli prej to malý nebude náhodou zrzavý. A po kom asi, dyž já sem vodjakživa černej jak bota? Já ty jeho fóry fakt žeru.

Pak sem ho potkal před porodnicí. Zase v tom koženym mundůru a v černejch brejlích. No co, co bylo, to bylo, mám teď jiný starosti.

Když sem malýho prvně uviděl, jako když dám panáka zelený na ex. Zrzek.

Dohonil sem ho eště na parkovišti. Právě vodemykal ten svůj naleštěnej veksláckej bourák.

První rána šla na ksicht, ten mi v tu chvíli vadil nejvíc. Druhá taky a sotva lehnul, zkopal sem ho jak šílenej. Brzdi, řek sem si rozumně, a roztřískal sem dlažebkou aspoň přední vokno.

To už tam byly benga. Pak nevim, měl sem před vočima tmu.

Že sem ho zabil, mi řekli až na strážnici. Bylo mi to úplně jedno. Nic už nemá cenu.

Tak tady sedim a vzpomínám, jak ses v tom vedru tahala s tim bubnem. Zbytečně. Fakt je mi to líto, že to dítě nemáš se mnou. Ale kdyby to bylo moje dítě, se všim, a to zdůrazňuju, se všim bych ti pomoch.

Čárlí říkal, že po pěti letech mě možná pustěj na půlku. Moc tomu nevěřim. A taky k čemu by to bylo, ne? City sou na hovno, když se člověk jednou pořádně zamiluje a takhle to skončí.

Ale až se vrátim, a kdybys nikoho neměla, tak bysme to možná mohli zkusit znovu. Třeba nejdřív jako kámoši. A pak by se uvidělo.

Kláro, já tě pořád miluju.